Cesta Lásky, cesta života

Máme mnoho cest, kudy můžeme jít skrze život. Některé vedou skrze krásnou krajinu, jiné skrze krajinu kopcovitou. Cesta může být pohodlná, nebo těžká, kdy kráčíme po rozbořené cestě a každý krok je boj. Avšak je pouze na nás, na naší volbě, jakou cestou se vydáme.

Cesta Lásky je ta nejkrásnější cesta životem. Nejednou se nám může zdát, že právě tahle cesta je náročná. Mnohdy se nám může zdát jako vůbec ta nejvíce náročná. Tato cesta vede do kopců, skrze temné lesy, kdy ne vždy víme, kudy to vlastně jdeme, neboť se brodíme skrze mlhy a jediné, co nám už jenom zbývá, je víra. Nevíme, kam nás tato cesta dovede. Zbývá nám pouze důvěra ve vedení po této cestě. A právě v tyto momenty je nám Boží prozřetelnost a její vedení nejblíže.

Ano, tahle cesta vede skrze mnohé. A opět cesta Lásky je nejkrásnější cesta životem, i když vede skrze mnohé utrpení, zkoušky, formací, smutek, očistění, ale vede i skrze pomoc, bratrství, lásku, odpuštění, osvobození, uzdravení, pokoj, nalezení sama sebe, naplnění sama sebe, vede skrze radost, kterou člověk nijak jinak nezíská. Vede k poznání vlastní identity, přijmutí vlastní identity a naplnění vlastní identity. Tato cesta vede k Otcovu srdci a vede skrze Otcovo srdce. Tato cesta je tou cestou, kterou kráčel Ježíš Nazaretský. Ten žil v jednotě s Otcovým srdcem. Ten došel k jednotě s Otcem. A šel celý život cestou Lásky, cestou milování.

Naše cesta životem má být tedy cestou za Otcem, skrze a spolu s Kristem, v Duchu Svatém, v Jeho vedení, v Jeho Lásce. Avšak náš Bůh je větší než si dokážeme vůbec představit a jeho největší touha je mít živý vztah s každým z nás. A proto Otec každému z nás otvírá své srdce, srdce plné nepodmíněné Lásky a přijetí, srdce plné uzdravení a odpuštění, srdce ryzí a dokonalé. A my do toho srdce můžeme vstoupit. Dokonce nás k tomu sám Otec zve a volá, neboť On nemá větší touhu.

Bůh jde dokonce tak daleko, že každého z nás zve do intimního vztahu s Ním. Do takového vztahu, jaký měl Adam, nebo David, vždyť Hospodin o něm prohlásil : „Tohle je král dle srdce mého.“ Jak ale vstoupit do tohoto srdce? Je to snadné a přitom tak těžké. Je potřeba se vydat cestou Lásky, kterou šel Kristus. Je potřeba vstoupit právě do tohoto intimního vztahu. Ale co to vlastně znamená intimní vztah s Bohem? Je to vztah pouze a jenom mezi mnou a Otcem. A tento vztah se prožívá hlavně a především, když jsme s Bohem sami. To je ta cesta, jak vstoupit do Otcova srdce, které se nám otevřelo skrze Kříž a je nám stále otevřeno, neboť prázdný hrob je toho pečetí, je toho zárukou.

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. “ (Jan 14,6)