Znova se rozhodnout

              Stačí jedno jediné ano, jeden jediný podpis a všechno dostaneš, všechno ti bude dáno, vše ti dám. Stačí jenom jedno - pokleknout přede mnou. A přesně takto nás pokouší ďábel. Ďábel neříká, dej mi všechno. Neříká, bude to těžké, nic takového neříká. Právě naopak, on slibuje, že nám dá vše, dokonce se pyšní, že dá svobodu, naplnění tužeb. Ale především říká, že nám dá to, po čem nejvíce toužíme.

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“ (Lk 4;5-7)

               Ďábel Ježíše pokoušel a docela dost tvrdě. Dvakrát ho zkouší skrze jeho identitu, jestli je skutečně Božím synem.  Ale potřetí jde tam, kde je Ježíš nejcitlivější.  Ukazuje mu všechen lid a říká mu, že mu je všechny dá. To muselo být pro Ježíše hodně těžké, neboť to je cíl jeho života -  spasit všechen lid.  A ďábel mu nyní ukazuje, že jsou jeho, ne Boží. Ale Kristus se nedal. Použil na něho jednu z nejsilnějších zbraní, a to  - Písmo Svaté.

Ježíš mu odpověděl: „ Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ (Lk 4;8)

Ježíš se znovu rozhodnul pro svého Otce. Je potřeba udělat rozhodnutí. A když je jasné, je to skvělé. Ale je důležité udělat rozhodnutí upřímné. Bože, chci být dobrým člověkem, chci být dobrým studentem, chci být dobrým otcem/matkou, chci ti sloužit, chci být ….., nevím, zda to dokážu, ale chci. A v ten moment nás má Bůh zaměřené.  V ten moment na nás Bůh může pracovat. V ten moment jsme Bohu rozvázali ruce v našem životě.

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (Mr 8;34)

            Avšak je potřeba přijímat  Boží milost neustále znovu a znovu.  Opět se pro Boha rozhodnout, obnovit ten vztah s ním. Jako obnovujeme každý vztah  skrze omluvu a lítost, skrze pokání, kdy chceme své skutky odčinit. Ale i skrze radost. Když chceme s přáteli zase po čase obnovit vztah, jdeme na pivo, zahrát fotbal, nebo cokoliv jiného, co nás spojuje skrze dobrý a radostný čas. I tímto říkáme našim přátelům, chci být nadále tvým přítelem.

„Zůstaň se mnou, Pane, neboť potřebuji Tvou přítomnost, abych na Tebe nezapomněl. Ty dobře víš, jak snadno Tě opouštím.“  (sv. otec Pio)

            Neseme v srdci pečeť Boží, pečeť křtu a pečeť biřmování a není žádné moci, která  by je dokázala dát pryč. Ale jak často si tohle uvědomujeme? Jak často se odkazujeme na náš křest? Při každém pokušení, lehkém či těžkém,  se můžeme odkázat na to, že jsme Boží, že patříme Bohu, že hřích na nás skrze moc křtu nemá žádné právo.  Skrze křest máme moc, máme možnost říci zlu ne a znovu se rozhodnout pro Pána. Každá modlitba chvály  je nové rozhodnutí pro Pána. Každé vyznání našeho Boha jako Pána, je otevření dveří milosti Boží.

 „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. „(Řim 8;28)

                        A tak každou naši slabost, každý náš hřích si Bůh dokáže ve výsledku proměnit v něco neuvěřitelného.  Jediné, co je potřeba - znovu se rozhodnout pro Pána. Každý den máme hned několik možností se pro Pána znovu a znovu rozhodnout, znovu obnovit  vztah s ním. A tak tedy vše, co děláme, konejme ke slávě Boží a stále se rozhodujme pro Pána.

„Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1. Kor 10;31)